Změnil se i trh s uměním. Aukční domy Sotheby’s a Christie’s prodávají současná díla za miliony. Veletrhy (Art Basel, Frieze, Cosmoscow) jsou novými chrámy umění. Sběratelé nehledají „investici“, ale „vibraci“ – emocionální reakci. Instagram se stal hlavní galerií: umělci zveřejňují informace o svém procesu, komunikují se svým publikem a prodávají přímo. Úspěch nyní nezávisí jen na muzeích, ale i na sledujících.
Oznámení
Proměnilo se i vzdělávání a dostupnost. Online kurzy, kanály YouTube a digitální muzea (Google Arts & Culture) zpřístupňují umění všem. Každý se může naučit kreslit, najít si publikum a prodávat svá díla. Zároveň ale roste konkurence. Umělci dnes musí být nejen tvůrci, ale také marketéři, copywriteři a správci sociálních médií. Umění se stalo profesí na plný úvazek.
Co hledá současné malířství? Nový jazyk. Nový význam. Nové spojení s lidstvem. V době úzkosti, války a ekologických katastrof se umění stává terapií, protestem, modlitbou a útočištěm. Klade si otázky: Kdo jsme? Kam směřujeme? Co znamená být člověkem? Neposkytuje odpovědi – vytváří prostor pro reflexi. A v tom spočívá jeho síla.
Budoucnost malířství spočívá v hybridech. AR obrazy, které „ožívají“ prostřednictvím chytrého telefonu. Malování s prvky sochařství, videa a zvuku. Spolupráce s vědci, programátory a hudebníky. Umění se stává imerzivním – divák se jen nedívá, je do něj ponořen. Zároveň se však vrací hodnota „ručně vyrobeného“ – jedinečného, nealgoritmického, lidského. Ve světě strojů se malířství stává poslední baštou duše.
Současná malba není chaos, ale komplexní ekosystém. Nemusí se líbit – musí evokovat. Nemusí být srozumitelná – musí být upřímná. Nemusí být věčná – musí být skutečná. Je zrcadlem naší doby: úzkostné, rychlé, přetížené, ale stále žíznící po kráse, smyslu a úžasu. A dokud umělec vezme do ruky štětec – nebo stylus – malba žije. Protože lidé stále chtějí mluvit – a naslouchat. I když slova nahradí barva, tvar, pixel nebo gesto.
