Přírodní a organická kosmetika je v posledních letech trendem, ale krásné etikety a sliby o „čistotě“ často skrývají marketingové triky. Co doopravdy znamená „přírodní“ a „organické“? Jsou tyto produkty bezpečnější? Jsou účinnější? Pojďme si rozluštit mýty a realitu, abyste se mohli informovaně rozhodnout pro své zdraví a krásu.
Zaprvé, pojem „přírodní“ nemá jasnou právní definici. Výrobce může produkt označit za přírodní, i když obsahuje 1 % přírodních složek. Hledejte certifikáty jako Ecocert, COSMOS, BDIH a USDA Organic – ty zaručují, že určité procento složek je pěstováno bez pesticidů, GMO nebo syntetických konzervantů. Ale i certifikovaný produkt může obsahovat 5–10 % syntetických látek – například pro stabilizaci složení.
Zadruhé, „přírodní“ neznamená vždy „bezpečný“. Mnoho rostlinných extraktů jsou silné alergeny: esenciální oleje z citrusů, levandule a pelargónie, stejně jako extrakt z čajovníku. Přírodní konzervanty (kyselina benzoová, sorban draselný) mohou také způsobit podráždění. Syntetické složky naopak často procházejí přísnějšími kontrolami a standardizací. Například biotechnologicky získaná kyselina hyaluronová je bezpečnější a účinnější než „přírodní“ kyselina hyaluronová získaná ze zvířecích tkání.
Účinnost je další mýtus. Některé přírodní složky skutečně fungují: bambucké máslo hydratuje, niacinamid (vitamin B3) rozjasňuje a pupečník asijský hojí. Mnoho „přírodních“ receptur je však nestabilních, rychle oxidují a ztrácejí své vlastnosti. Syntetické analogy (například stabilizovaný vitamin C – ethylaskorbylfosfát) vydrží déle a jsou účinnější. Moderní kosmetika je symbiózou přírody a vědy.
Hlavním kamenem úrazu jsou konzervační látky. Bez nich se krémy a séra zkazí během několika dní. Přírodní konzervační látky (extrakt z rozmarýnu, vitamin E) jsou slabší než syntetické a ne vždy bojují proti bakteriím. To může vést k podráždění nebo dokonce infekci. Je lepší zvolit produkt s mírným syntetickým konzervantem (fenoxyethanol, ethylhexylglycerin), než riskovat „přírodní“, ale zkažený produkt.