Horolezectví není jen sport; je to výzva pro gravitaci, strach a sebe sama. Je to, když visíte ve výšce, držíte se malých chytů a každý pohyb je otázkou soustředění, síly a sebevědomí. Během posledních 20 let se horolezectví vyvinulo z okrajového koníčku v mainstreamový sport – v roce 2020 se dokonce stalo olympijským sportem. Jeho podstata však zůstává stejná: dialog mezi člověkem a skálou – a se sebou samým.
Oznámení
Existují různé druhy horolezectví: bouldering (lezení krátkých cest bez jištění, na podložkách), lezení s olovem (lezení vysokých cest s horním nebo dolním jištěním), skyrunning (lezení v horách, na přírodních skalních stěnách), sportovní lezení a alpinismus. Bouldering je ideální pro začátečníky – rozvíjí sílu a koordinaci a nevyžaduje partnera ani složité vybavení. Posilovny jsou k dispozici téměř v každém větším městě a vždy vám rádi pomohou s instrukcemi.
Fyzické výhody jsou obrovské. Horolezectví je cvičení celého těla: procvičuje paže, záda, břišní svaly, nohy a prsty. Rozvíjí nejen sílu, ale i vytrvalost, flexibilitu a rovnováhu. Zejména posiluje úchop, předloktí a svaly středu těla. Zároveň je zátěž kloubů minimální – nedochází k žádným nárazům, skokům ani náhlým pohybům. Je to ideální sport pro ty, kteří chtějí být silní, ale nechtějí nabírat na objemu.
Skutečné „kouzlo“ horolezectví je ale mentální. Lezení po trase vyžaduje nejen sílu, ale i inteligenci. Analyzujete trasu, plánujete sled pohybů a „čtete“ chyty. To rozvíjí prostorové myšlení, strategii a paměť. Naučíte se soustředit na 100 % – ve výšce není prostor pro rozptýlení. Je to meditace v pohybu.
Strach je nedílnou součástí lezení. Strach z výšek, z pádu, z neúspěchu. Ale horolezectví vás naučí ho překonávat. Naučíte se, že strach není nepřítel, ale signál. Říká: „Buďte opatrní.“ Naučíte se důvěřovat svému vybavení, partnerovi i sami sobě. Každý úspěch je malým vítězstvím nad vašimi vnitřními démony. Mnozí nazývají lezení po skalách „vertikální psychoterapií“ – skutečně mění váš pohled na strachy a životní výzvy.
