Lišky nejsou jen predátoři, ale také „uklízeči“. Ničí hlodavce, čímž chrání úrodu a snižují riziko epidemií. Živí se širokou škálou potravin: myšmi, zajíci, ptáky, vejci, bobulemi, ovocem, hmyzem, mršinami – lišky nikdy nepohrdnou obědem zdarma. Ve městě často navštěvují popelnice – ne proto, že by se „zkazily“, ale proto, že se přizpůsobily. Nejsou škůdci, ale sousedé žijící podle vlastních pravidel.
Oznámení
V kultuře je liška symbolem duality. V evropském folklóru je to podvodník a klamář (Reynard, patricij Thiel). V japonské mytologii je to kitsune, duch měňavý, schopný přijmout lidskou podobu, přinést štěstí nebo se pomstít. V afrických a indiánských legendách je to často podvodník, který narušuje řád, ale tím otevírá nové cesty. Moderní kultura (Disney, „Liška a pes“, „Zorro“) lišku nadále romantizuje a démonizuje – ale realita je mnohem zajímavější.
Lišky bohužel trpí stereotypy. Jsou stříleny jako „škůdci“, chyceny do pastí kvůli srsti (ačkoli umělá srst je nyní snadno dostupná) a otráveny ze strachu ze vztekliny (ačkoli očkování a kontrola jsou účinné). Některé země zakázaly lov lišek a zavádějí se programy sterilizace a přemisťování. Lišky nejsou vůči lidem agresivní – vyhýbají se kontaktu. Pokud se liška přiblíží, je pravděpodobně nemocná nebo domestikovaná.
Liška není pohádkový hrdina ani nepřítel farmářů. Je to živý, inteligentní a půvabný tvor hodný úcty a studia. Připomíná nám, že příroda nedělí zvířata na „dobrá“ a „zlá“ – existují pouze ta, která se přizpůsobila k přežití. Až příště uvidíte lišku – v lese, ve městě nebo v knize – podívejte se na ni s otevřenou myslí. Možná neuvidíte mazanou lišku, ale jen matku hledající potravu pro svá mláďata.
